Cieľom článku je osvetliť niektoré historické okolnosti vzniku analytickej filozofie. Prvou z nich je zrod novovekej fyziky, ktorý viedol k rozšíreniu nového, empirického prístupu ku skutočnosti. Snažíme sa ukázať úlohu, ktorú v procese vzniku novovekej fyziky zohrala scholastická filozofia spolu s kartezianizmom. Ďalšia časť state objasňuje niektoré aspekty subjektivizmu, ktorý zohral významnú úlohu v novovekej filozofii. V jadre subjektivizmu leží podľa nášho názoru dezinterpretácia Descartovej filozofie. Prekonanie subjektivizmu analytickou filozofiou možno potom interpretovať ako návrat na miesto, na ktorom (...) Descartes pôvodne stál. (shrink)

Cieľom štúdie je analýza Rortyho hodnotenia Heideggera ako ironického teoretika. Rorty tvrdí, že úlohou filozofie je kritika filozofickej tradície, pričom Heidegger je mu v tomto zmysle inšpiráciou. Problémom však je, že Heideggerovi nejde o historicko-filozofickú interpretáciu dejín filozofie, ale len o filozofickú, a tú podriaďuje jedine vlastným filozofickým záujmom. Pre zodpovedné skúmanie hlavného problému je nevyhnutná Rortyho definícia a vymedzenie teoretického ironika, ktorý má pochybnosti o funkčnosti, zameranosti či privilegovanosti slovníkov, ale aj o existencii akéhosi konečného slovníka. (...) Je nevyhnutné poukázať na antropologický a morálno-axiologický rozmer novopragmatistického myslenia, ktorý je vzdialený Heideggerovi po obrate a taktiež na problém sokratovskej spravodlivosti, ktorý mu je taktiež vzdialený, na rozdiel od rortyovského ironika. Dôležitou črtou teoretického ironika je odmietanie tradičnej metafyziky a sústredenie sa na metafyziku v úplne odlišnom slova zmysle, teda ide o snahu pochopiť metafyzické (teoretické) nutkanie natoľko, že sa ho človek zbaví. Avšak ani to pre Heideggera neplatí. Rortyho výzva k filozofii ako napĺňaniu ľudskosti je v absolútnom nesúlade s Heideggerovým Listom o humanizme, v ktorom humanizmus podriaďuje dejinám Bytia a vôbec mu nejde o človeka alebo ľudskú dôstojnosť, ale len o myslenie Bytia. (shrink)

Úspěšná kniha MUDr. Františka Koukolíka Mocenská posedlost se vrací na knižní trh v novém vydání, od základu přepracovaná a doplněná bohatou věcnou dokumentací. Fenomén moci od prvního vydání knihy (Karolinum 2011) zdá se posílil a více prorostl mnoha, prakticky všemi oblastmi života populace na planetě Zemi. Nové zpracování problému se opírá o čísla statistik, o interpretaci každodenních událostí ve světě, o výsledky anket a psychologických experimentů, nepomíjí ani autorovu doménu – neurovědu jako zdroj poznání nejniternějších lidských podnětů i úchylek. (...) Metodou pohledu je ovšem vždy kritický rozum. Skrze něj a v širokých souvislostech podává autor obraz světa, který je stále více varující. (shrink)

Článek se zabývá třemi fyzikálními teoriemi, jež popírají realitu času, konkrétně koncepcí Kurta Gödela, Juliana Barboura a Carla Rovelliho. Tvrzení, že čas neexistuje, totiž přesahuje rámec fyziky a nemalou měrou spadá také do oblasti filozofie, čímž zde otevírá prostor pro jeho filozofickou reflexi. Co tedy z hlediska filozofie znamená, že čas neexistuje? Je například možné, aby změna existovala bez času? Abych mohla odpovědět na zmíněné otázky, nejprve se zaměřím na samotný pojem existence. Dále představím jednotlivé autory a jejich (...) koncepce, které se pokusím kriticky zhodnotit, a na závěr upozorním na související epistemologické a ontologické problémy. (shrink)

Psychofyzický problém je centrálním problémem ve filozofii mysli. Filozofie předkládá řadu řešení psychofyzického problému v podobě konceptů a teorií ve snaze odpovědět na otázky, zda fyzické a mentální fenomény mají nějaký vztah a pokud ano, jakým způsobem se tento vztah uskutečňuje. Otázky ohledně vztahu fyzického a mentálního aspektu a ohledně jejich podstaty nejsou považovány psychiatrií za zásadní, přestože se psychiatrie ve výzkumu i klinické praxi zaměřuje na dílčí aspekty tohoto problému. Tento článek zkoumá, které filozofické koncepce psychofyzického (...) problému se uplatňují v teoretických konstruktech psychiatrie. (shrink)

Příspěvek se zaměřuje na otázky týkající se statusu filozofie na počátku 21. století – její pozice v oblasti lidského poznání a vymezení jejího vztahu ke speciálněvědním oborům. Akcentuje a mapuje ten rozměr filozofie 20. století, který se obrátil k jazyku a inicioval a formuloval debaty o vědní metodologii a o úloze filozofie při stanovování základů vědeckého poznání (tj. jeho filozofického fundamentu). Modelovým příkladem uvedených otázek bude v příspěvku analýza vývoje vztahu mezi tzv. analytickou filozofií jazyka a lingvistikou: (...) bude stručně vymezena jejich (vzájemná) pozice v procesu poznávání lidského jazyka a řeči a zkoumány možnosti stanovení hranice mezi těmito dvěma přístupy. Zároveň bude charakterizována povaha jejich nepochybných kontaktů a budou diskutovány důvody těchto procesů. V souhlasu s Lakoffovou tezí, že „na filosofii záleží také v akademickém světě, protože pojmové rámce, na nichž jsou založeny celé akademické disciplíny, mají obvykle své kořeny ve filosofii a […] zcela jistě to platí i v [...] lingvistice,“ poukážeme na historicky danou (explicitní či implicitní) filozofickou fundaci lingvistických teorií a nastolíme otázku, co činí tuto fundaci fundací filozofickou, co ji činí předmětem filozofie a co tedy v posledku znamená věnovat se filozofii jazyka (ve vztahu k lingvistickému zkoumání téhož předmětu). Podrobíme analýze hypotetickou odpověď na výše uvedené otázky – do jaké míry představuje filozofii jazyka reflexe/tematizace základních předpokladů o předmětu a metodě zkoumání, kterou provádějí lingvisté, do jaké míry je možné filozofii jazyka redukovat na metodologii lingvistiky a co by se nabízelo jako alternativa k této redukci. Na uvedeném základě se pokusíme vymezit prostor pro filozofické zkoumání související s jazykem. Analýza podoby tohoto prostoru by pak měla přinést odpověď na otázku po významu slovního spojení „specificky filozofický přístup a přínos“. (shrink)

Axiologie je v publikaci pojímána jako specializovaný filosofický obor, jehož úkolem není nejobecnější filosofické pojmy a kategorie vykládat, nýbrž pracovat s nimi a aplikovat je metodologicky na řešení speciálníchhodnotových problémů. Autor se zaměřuje na řešení hodnotové problematiky naší doby z různých stránek a uvažuje o marxistickém přístupu k podstatě hodnotových jevů na základě analýzy subjekto-objektového vztahu. V příloze podávápřehled historického vývoje hodnotové problematiky a jejího řešení. Pro čtenáře, kteří mají určité mezery v elementárních filosofických znalostech, připojuje stručný filosofický slovníček, vysvětlující (...) některé ze základníchfilosofických pojmů a kategorií. (shrink)

Filozofie ve 20. století ztratila velkou část svých kompetencí a pro svou údajnou neužitečnost se stala terčem kritiky ze strany přírodních vědců. Vztah mezi filozofií a vědou lze řešit pomocí tří stanovisek, kterými jsou antiscientismus, konceptuální analýza a naturalismus. Obsahem článku je charakteristika jednotlivých přístupů a identifikace problémů, s nimiž se musí jejich zastánci potýkat. Autorovi se jako nejslibnější jeví Quinem inspirovaný naturalismus, podle něhož má veškeré poznání povahu syntetických aposteriorních výroků, a filozofie je proto kontinuální s přírodní (...) vědou. Není třeba obávat se zániku filozofie jako samostatné disciplíny, naturalismus může naopak přispět k dořešení mnohých filozofických problémů pomocí metodologie a poznatků přírodních věd. (shrink)

U drugom dijelu članka »Neki od problemskih aspekata ‘Projekta svjetski etos’« autor pokušava istaknuti daljnje kritičke momente samog Projekta. K ovim kritičkim točkama pripadaju, između ostalog, Küngov pojednostavljeni pogled na pojedine etos-tradicije, nadalje tu su političke implikacije Projekta te na kraju upitna mogućnost praktične primjene temeljnih teza projekta uopće. Pojedine su etos-tradicije prema našem mišljenju mnogo složenije nego li to autor Hans Küng vidi. Njegovu tezu da moralne norme pojedinih religija ukazuju prvotno na ono što on označava pod pojmom ‘Humanum’, (...) smatramo isto tako neodrživom. Također se pojavljuju problemi kada se radi o političkim implikacijama Projekta: tezu – religije igraju odlučujuću ulogu u stvaranju jednog globalnog, političkog mira – smatramo također neodrživom, upravo zbog toga jer sama politika prije religije ovdje igra puno važniju ulogu. Sve ovo upućuje na to da Projekt stupa na svoje granice upravo tamo gdje se radi o praktičnoj primjeni njegovih glavnih teza.Im zweiten Teil des Aufsatzes „Einige von den problematischen Aspekten des ,Projekts Weltethos’” wird der Versuch unternommen, die weitere problematische Aspekte des Projekts Weltethos hervorheben. Zu diesen weiteren kritischen Punkten gehören unter anderem vereinfachte Sicht der einzelnen Ethos- Traditionen, auch weiter politischen Implikationen des Projekts und am Ende die fragwürdige Möglichkeit der praktischen Anwendbarkeit der zentralen Thesen des Projekts überhaupt. Die einzelne Ethos- Traditionen sind unserer Meinung nach viel komplexer als es Autor Hans Küng sieht. Seine These, dass die moralischen Normen der einzelnen Religionen auf ein Humanum hinweisen, halten wir für unhaltbar. Ebenso ergeben sich die Probleme, wenn es um die politischen Fragen geht: die These – Religionen spielen ausschlaggebende Rolle bei der Schaffung eines globalpolitischen Friedens, finden wir auch als unhaltbar, gerade deswegen, weil selbst Politik vor der Religion hier viel wichtigere Rolle spielt. All das weist darauf hin, dass das Projekt auf seine Grenzen stoßt besonders dort wo es um die praktischen Anwendbarkeiten seiner wichtigen Thesen geht. (shrink)

Sven K. Knebel wyklada filozofię w Freie Universität Berlin. Jego praca została przez tenże Uniwersytet przyjęta w roku 1998 jako podstawa habilitacji z zakresu filozofii. Lata 1550-1700 wymienione w tytule omawianej pracy, to okres pomiędzy ogłoszeniem Dekretu o usprawiedliwieniu na Soborze w Trydencie oraz ogłoszeniem Bulli Unigenitus. Na koniec wspomnianego okresu przypadają lata życia G. Leibniza, 1646-1716. Knebel koncentruje się więc na 150 latach filozoficzno-teologicznych dysput, w których zasadniczym pytaniem było: jak w sposób spekulatywny mówić o Bożej i ludzkiej wolności (...) z jednej strony oraz o związanej z nią moralnej konieczności z drugiej strony? (shrink)

Ačkoliv patří život a otázky spojené s jeho definicí k tradičním filozofickým tématům, na počátku jednadvacátého století a po zhruba dvou a půl tisíci letech filozofické tradice není k dispozici uspokojivá definice života. Obtíže spojené s definováním života neprovází pouze filozofii, ale všechny obory, kterých se téma života týká. Příčiny tohoto stavu lze vnímat jako kombinaci několika komplementárně spojených skutečností. V textu jsou uvedeny jako důvody pro nemožnost vytvoření univerzální definice života. Postupně se věnují problematice původu života a postulované hranici (...) mezi živým a neživým, vývoji života a jeho různorodosti, mnohostem přístupů k definování života a neustávajícím objevům nových organismů, filozofické tradici a nejasnosti používaných pojmů, vývoji života jako historickému procesu, kritice definic života z pohledu „jednoho vzorku“ a reflexi pojmu život konceptuální analýzou. Zdůrazněny tak jsou filozofická tradice, otázky spojené s životem a jeho vybranými definicemi, aktuální poznatky a výzkumy věnující se životu, stejně tak možný přínos filozofie ke snahám nalézt definici života jako takovou. Východiskem předkládaného textu je naturalismus, fyzikalismus a redukcionismus. (shrink)

Tato studie je inspirována knížkou Petra Urbana Jak rozumíme druhým? Studie o sociálním rozumění a sdílení světa nejen u člověka a věnuje se současným diskuzím o povaze sociálního rozumění, zejména v případě nelinguálních tvorů. Nejvýraznější pozice zastává na jedné straně skupina srovnávacích psychologů kolem M. Tomasella, která vychází z filosofů kolektivní intencionality, na straně druhé D. Leavens a K. Bardová, kteří mají blízko k interaktivistické interpretaci problému sociálního rozumění. Bude ukázáno, že rozdíly ve výsledcích empirických výzkumů mají základ v (...) ontologických závazcích jednotlivých výzkumných programů, přičemž důležitou roli hraje vymezení se vůči problému antropologické diference. Studie se táže, je-li možné prostředky filosofi e vědy mezi soupeřícími teoriemi rozhodnout. Na závěr je uvedena možnost biosémiotické reinterpretace mimo-lidského sociálního rozumění na pozadí teorie umweltu. (shrink)

Akým druhom činnosti filozofia je, aký má zmysel, aké otázky si má klásť, a akým spôsobom ich má uchopiť? Mojím cieľom v článku nie je priamo odpovedať na tieto otázky, na ktoré nie je žiadna jednoduchá odpoveď. Chcem skôr kriticky preskúmať stále populárne poňatie filozofie: filozofia ako skúmanie usilujúce o pravdu či poznanie pravdy. O výroky v tomto duchu nie je vo filozofickej tradícii núdza. Otázka znie: hovoria nám tieto metafory niečo podstatné o filozofii?

Článek má za cíl ukázat podobnosti mezi Humovou a Madisonovou politickou filozofií v oblasti politiky náboženské tolerance. Humův kritický postoj k církvím a k náboženství je dnes v interpretační literatuře velmi známý. Často se však zapomíná na důsledky, které z tohoto postoje plynou pro jeho politickou filozofii. Hume se totiž na mnoha místech svého rozsáhlého filozofického díla (kam je třeba řadit i jeho Dějiny Anglie a mnohé eseje) zamýšlel nad otázkou, jak řídit stát nábožensky roztříštěný do církví a sekt. Podobně (...) se i jeden z nejvýznamnějších otců zakladatelů, James Madison, obával názorově roztříštěné společnosti; přičemž co do důvodů i řešení tohoto problému je patrná podobnost mezi jeho a Humovými myšlenkami. Hume i Madison shodně považovali za zdroj lidské tendence ke stranictví lidskou přirozenost a řešení této stranickosti spatřovali jednak v ustavení státu na co nejširším území, a jednak v co největší míře tolerance rozličných názorů i v náboženských otázkách. Oba argumentovali tím, že se v dějinách prakticky ukázalo jako nejúčinnější právě zavedení co nejširší náboženské tolerance. Kromě toho Madison používá stejné metafory a výrazy ve stejném kontextu jako Hume. Humův vliv na Madisona v otázce náboženské tolerance tak nelze při interpretaci intelektuálních zdrojů Jamese Madisona dále přehlížet. (shrink)

Článek analyzuje funkci, kterou v díle raného M. Heideggera plní myšlenka destrukce, a zkoumá na tomto základě, jak je obecně možné charakterizovat vztah mezi hermeneutikou a destrukcí, resp. vzhledem k pozdějšímu vývoji filozofie mezi hermeneutikou a dekonstrukcí. Při analýze pojmu destrukce je položen důraz na to, jak je postup destrukce použit na tradici aristotelské substancialistické ontologie a na Kantovu teorii poznání, což jsou dvě klíčová témata raného Heideggera. Při zkoumání vztahu mezi hermeneutickou a dekonstruktivní intencí filozofování se naproti tomu (...) článek soustředí na to, jak jsou oba tyto přístupy rozvinuty u pozdějších autorů, na něž měla Heideggerova filozofie silný vliv: u J. Derridy a u H.-G. Gadamera. V závěru článku je upozorněno na to, že určité pojítko mezi hermeneutikou a dekonstrukcí lze navzdory všem rozdílům spatřovat v pojmu kritiky. (shrink)

Badania nad twórczością Brunona Schulza, ze względu na brak ciągłości w zapiskach autobiograficznych, zaginioną korespondencję czy wreszcie nawet zaginione dzieła, nie od dziś przysparzają problemów badacz(k)om. Kompletne archiwum Schulza nie istnieje. Twórca, którego historia nie dysponuje kopią zapasową w postaci multimedialnych archiwów, zmienia się zatem w medialny byt, którego los jest nierozerwalnie związany z gestem tworzenia narracji. W ciągu ostatnich lat szczególnie dominującą narracją stała się ta wiążąca twórczość i całe życie Schulza z dyskursami kultury pamięci poświęconej Zagładzie. Poszukując znaczenia (...) archiwum w kontekście interpretacji dzieł pisarza i dyskursów biograficznych, autorka artykułu szuka odpowiedzi na pytanie dotyczące znaczenia luk w biografii Schulza i ich udziału w tworzeniu mitu pisarza poprzez referencje do teorii mediów i archiwistyki. Porównując biograficzne trendy z tymi dominującymi polską kulturę pamięci, tekst oferuje uaktualnione spojrzenie na twórczość Schulza oraz na sposoby pisania o pisarzach dwudziestolecia międzywojennego. Wykorzystując warsztat metodologiczny charakterystyczny dla badań medioznawczych, tekst udowadnia zasadność pozycjonowania prozy Schulza na szerszym socjopolitycznym i kulturowym tle Galicji początku XX wieku. Poprzez ponowną analizę takich tekstów, jak Wiosna czy Druga jesień, artykuł ukazuje twórczość pisarza jako multimedialne i komunikacyjne archiwum, którego jedną z płaszczyzn (istotnych dla prawidłowej interpretacji) jest ewokowanie kontekstów kulturowych związanych z dokładnie określonym czasem i przestrzenią. (shrink)

Poppera i Tarskiego wiele łączyło. Obaj urodzili się na początku XX wieku i obaj pochodzili z rodzin żydowskich zasymilowanych w swoich ojczyznach. Obaj emigrowali w czasie wojny ze swych krajów i obaj do końca życia przebywali na obczyźnie. Zarówno Popper jak i Tarski żywo interesowali się filozofią, ale obaj odebrali też akademickie wyksztalcenie matematyczne. Podobny był przedmiot ich głównych zainteresowań: obaj analizowali teorie naukowe. Popper zajmował się metodologią nauk empirycznych, natomiast Tarski badaniami systemów dedukcyjnych. Popper ponadto uprawiał filozofię i wielokrotnie (...) wyrażał swoje stanowisko w kwestiach filozoficznych. Inaczej było z Tarskim: zasadniczo unikał wypowiadania się na tematy filozoficzne, będąc bardzo ostrożnym w wyciąganiu wniosków natury światopoglądowej z logiki, co nie przeszkadzało, że rezultaty jego badań logicznych uznawane były przez wielu, w tym również przez Poppera, za brzemienne w konsekwencje filozoficzne. Obaj byli, każdy w swojej dziedzinie, myślicielami oryginalnymi, więcej - wybitnymi i obaj aktywnie uczestniczyli w życiu naukowym swoich czasów. Kiedy w latach 30. zbliżyli się do Koła Wiedeńskiego, zarówno Popper jak i Tarski zaznaczyli swoją odrębność wobec koncepcji głoszonych przez jego członków. To właśnie za sprawy Koła Wiedeńskiego doszło do ich spotkania - spotkania, o którym później wielokrotnie wspominał Popper. Popper poszukujący teoretycznej podstawy dla swej filozofii nauki znalazł ją. w semantyce Tarskiego. (shrink)

Cieľom práce je poukázať na metodologický problém mylného usudzovania z časti na celok v makroekonómii. Pri skúmaní v makroekonómii, je potrebné overovať obsah i formu, aby sme dokázali tento problém odhaliť a použiť správnu metódu skúmania. Problém mylného usudzovania z časti na celok je relatívne silný argument pre používanie metodologického pluralizmu pri skúmaní v makroekonómii. Koncept mylného usudzovania z časti na celok má široké uplatnenie v makroekonómii i hospodárskej politike. Metodologickému problému sa dá vyhnúť prostredníctvom rozvahového prístupu k makroekonómii. (...) V súčasnosti konceptom mylného usudzovania z časti na celok trpí napríklad politika kvantitatívneho uvoľňovania. Je otázkou, prečo takto závažný metodologický problém zostáva relatívne na pokraji skúmania metodológie v ekonómii. (shrink)

Článek se zabývá různými možnými úhly pohledu na problém závislosti, nakolik je relevantní pro filosofii. Nejprve diskutuje vztah mezi závislostí a akrasií; poté navrhuje další směry analýzy závislosti jakožto komplexního problému aktérova postoje k možnostem vlastní existence a pravidlům her a kontextů, v nichž se pohybuje.The paper deals with various possible points of view on the problem of addiction, as far as it is a relevant philosophical topic. It discusses first the relationship between addiction and akrasia; then it suggests (...) other directions for the analysis of addiction as a complex problem of the agent’s stance to the possibilities of her/his own existence and to the rules of the games and contexts within which she/he acts. (shrink)

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik politicky (...) angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

Marxistická filozofie ve dvacátých a třicátých letech překonala tradiční českou nechuť k abstraktnímu myšlení. Ačkoliv úzce souvisí se založením KSČ, přece se do značné míry vyvíjela samostatně. Monografie se hlavně soustřeďuje na vztah teorie a praxe. Zpočátku charakterizuje světovou buržoazní filozofii, propadající stále více iracionalismu a nakonec fašizující. Poté sleduje leninskou etapu marxistické filozofie a shrnuje její přínos. Posléze probírá ustavováni marxisticko-leninské filozofie v ČSR, její buržoazní a reformistické protějšky, její vývoj a boj za jednotu teorie a (...) praxe. (shrink)

The matter of considering popular music as a phenomenon that in the 20th century, along with the penetration of mass-media and recording into music, has caused a complete change in listening habits. Together with innovations in compositional techniques, or better approaches to music production and performing practice, the possibilities of modifying sound, not only in connection to the author and performer but also to the listener, have arisen. A new type of listener as well as a new kind of listening (...) demands scrutinization of issues connected to so-called adequate listening within adequate auditive situations. In the contribution the author, through historical connections, surveys developmental changes in listening. Parallelly, the author also takes into account issues of professional and lay participation in musical communication through current tendencies objectified in the deliberations of music aestheticians, scholars as well as authors. (shrink)